Sluneční soustava
Naše sluneční soustava vznikla již před 4,5 miliardy lety. V centru naší sluneční soustavy je Slunce. Velikost naší sluneční soustavy není zcela určena, ale nejvzdálenejším objektem, který obíhá Slunce je trpasličí planeta Eris, která má afélium až 90 AU. Afélium je místo, kde je objekt nejdále vzdálen od Slunce nebo jiného objektu, kolem kterého obíhá. Opakem afélia je perihélium. Do naší sluneční soustavy také patří Oortův oblak. Je to obrovské mračno složeno z několik biliónů komet a ledových asteroidů, které jsou od Slunce vzdáleny až 100 000 AU, přibližně 1,87 ly.
Naše sluneční soustava je také rozdělena na dvě části, vnitřní a vnější. Tyto části jsou rozděleny pásem asteroidů. Ve vnitřní části se nacházejí čtyři kamenné planety: Merkur, Venuše, Země a Mars. Velice blízko pásu asteroidů obíhá kolem Slunce ještě trpasliší planeta Ceres. Ve vnější části se nachází plynné planety: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun. Vnější část je zakončena Kuiperovým pásem asteroidů, u kterého se nachází 4 trpasličí planety Pluto, Haumea, Makemake a Eris. Samotné objekty v Kuiperově pásu a i za ním se nazývají transneptunické tělesa. Cokoliv za oběžnou drahou Neptunu by se dalo považovat za transneptunické těleso, které se nachází v tzv. transneptunické oblasti. Do transneptunické oblastni také patří rozptýlený disk, což je rozlehlá oblast rozptýlených planetek a plutoidů. Planetky mohou být také nazývány jako asteroidy a plutoidy jsou kamenná tělesa za drahou Pluta, která mají dostatečnou gravitaci, aby se zformovala přibližně do kulového tvaru. Ve vnější zóně od Jupiteru po Neptun se nachází ještě tzv. Kentauři, což jsou malé ledové objekty podobné hlavně asteroidům či kometám. Největším kentaurem v naší sluneční soustavě je Chariklo s poloměrem 302 km a střední vzdáleností od Slunce 15,8 AU. Komety jsou velmi malá tělesa, která se skládají především z ledu, nachází se ve vnější oblasti na sluneční soustavy a i v transneptunické oblasti. Na jednom specifickém místě jsou vždy velice blízko Slunci, díky čemuž začnou tát a začnou uvolňovat plyny, které tvoří ocas komety. Mezi nejznámější komety v naší sluneční soustavě patří Halleyova kometa, která jde vidět ze Země každých 75 let. Její afélium je 35 AU a perihélium 0,5 AU. Nachází se ve vnější blastni naší soustavy. Přesto nejčastější výskyt komet je v Oortově oblaku.
Vztha mezi objekty v naší sluneční soustavě krásně popisuje Eulerův diagram a ukazuje do jaké podmnožina jaký objekt spadá.
